Hudba zvaná symfonie

Odhalování vnitřní podstaty jevů a systémů patří ke vzrušujícím kapitolám vývoje lidského poznávání. Na rozdíl od struktury atomu či živočišné buňky tvoří strukturu uměleckého díla prvky s odlišnými relacemi a vývojovými zákonitostmi. Pronikání k principům hudebního strukturování je jedním ze základních předpokladů chápání díla a jeho umělecké hodnoty. 

KKniha pojednává o struktuře symfonie - „královny" mezi hudebními žánry. Analytické bádání se zaměřuje na to, z čeho je struktura vytvářena a jaký význam a funkci v jejím systému získávají hudebně výrazové prostředky. Vývoj struktury je sledován v historickém kontextu a zaměřuje se na její tři hierarchicky uspořádané vrstvy: 1. typy a tvary motivicko tematického materiálu,2. způsoby jejich rozvíjení,3. formové a stavebné principy a typy větších celků, tzn. dílů, vět a cyklů.
Sedm kapitol nás vede hlavní vývojovou linií, počínaje obdobím zrání klasického typu (Stamic, Sammartini, Haydn, Mozart) k vrcholu v symfoniích Beethovenových. Zasvěcuje nás do osobitých inovací raných romantiků (Schubert, Mendelssohn, Schumann) a do hledání nových cest v symfonii programní (Berlioz, Liszt). Složitost střetávání tradice s novými trendy v hudbě 19. století dokumentuje kapitola o znovuzrození klasického typu symfonie u Brahmse, o monumentalismu u Brucknera a o klasickoromantické syntéze národních škol (Dvořák, Čajkovskij, Franck). 

Text je doplněn množstvím notových příkladů a grafů, přiložené CD obsahuje výběr reprezentativních zvukových ukázek.